6. díl - Závratě z pohledu fyzioterapeuta

Přepis podcastu

00:00 Dnešní povídání o závratích navazuje na sérii předchozích rozhovorů s odborníky z oboru neurologie a otorinolaryngologie, a jak v nich zaznělo, nedílnou součástí komplexního přístupu k pacientům se závrativými potížemi je také péče fyzioterapeuta. O tomto tématu si budeme povídat s panem docentem Ondřejem Čakrtem z Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Praze v Motole. Dobrý den, pane docente.

Dobrý den.

00:30 A já se rovnou zeptám: Ve které fázi se člověk trpící závratí dostane do péče fyzioterapeuta?

Není to tak, jak by se mohlo zdát na první pohled, že se vlastně člověk se závratí dostává k fyzioterapeutovi až v nějaké chronické fázi toho onemocnění. Naopak, velmi často přicházejí pacienti za fyzioterapeutem už úplně v té akutní fázi. Ze zkušeností jak našich s pacienty, tak z moderní literatury dnes víme, že když je pacient rehabilitován úplně od samého začátku, kdy se obtíže objeví poprvé, tak samozřejmě i  účinnost té rehabilitace může být daleko daleko vyšší než v případě, kdy se k nám dostává pacient  s nějakými chronickými obtížemi, které trvají měsíce, roky.

1:22 A kdo tedy takovou péči indikuje? Vy jste mluvil o vašich zkušenostech, kdy se pacienti k vám dostávají.  Přicházejí sami, nebo respektive můžou přijít sami, nebo je to vždycky na doporučení nějakého lékaře, který je k vám do péče odešle?

Mělo by to vždycky být tak, že ten pacient je primárně vyšetřen lékařem. Toho pacienta může samozřejmě vidět praktický lékař, ale optimální je, když ho vidí lékař, který rozumí otoneurologii, to znamená, rozumí problematice poruch vnitřního ucha. Takovým lékařem je většinou člověk, který se zabývá ušním, nosním, krčním, to znamená ORL lékař, nebo to může být neurolog.

2:00 Vy jste zmínil, že ten pacient přejde z té lékařské péče k vám do odborné péče. Chápu to správně, že to není lékařská péče?

Není to lékařská péče, protože rehabilitaci jako takovou vlastně tomu pacientovi zprostředkovává, provádí s ním fyzioterapeut, to znamená, tím úkolem lékaře je, aby u toho pacienta stanovil diagnózu, a na základě té stanovené diagnózy odešle pacienta k cílené rehabilitaci. U závratí je potřeba si uvědomit, že rehabilitace tvoří takový pilíř léčby, určitě o tom tady mluvili mí kolegové, že některé závratě můžeme léčit pomocí léků, můžeme léčit závratě třeba i pomocí nějakého chirurgického výkonu, ale v podstatě bez ohledu na to, jaká je příčina těch obtíží, tak v podstatě každý pacient trpící závratí potřebuje nějakou cílenou rehabilitaci. A ta rehabilitace vždycky musí respektovat etiologii, to znamená příčinu těch obtíží, a musí být zacílena na konkrétního pacienta.

3:10 Chápu to správně, že tam je důležitá spolupráce těch lékařů, že potřebujete informace od lékařů, kteří vyšetřili toho pacienta před vámi?

Rozhodně je to potřeba. Ten fyzioterapeut tam není od toho, aby stanovil diagnózu toho pacienta, a to, co fyzioterapeut potřebuje je, aby měl informace o tom, jaké onemocnění ten pacient má a co vlastně od toho může čekat, a na základě těchto informací, které dostane od lékaře, on už potom konkrétně určuje nějaký rehabilitační program, který bude vhodný pro konkrétního pacienta. 

3:45 A jak tedy potom taková rehabilitace člověka se závratěmi vypadá?

Rehabilitace může vypadat různě. Když to vezmeme obecně, tak je potřeba říci posluchačům, že rehabilitace nebolí, rehabilitace je proces nebo léčba, která je ve většině případů příjemná. A samozřejmě konkrétní přístup se bude lišit i na základě toho, jakého pacienta lékař doporučí. Takže já bych tady zmínil například pacienty, kteří trpí polohovou závratí, to jsou lidé, kteří často závratě pociťují při nějakých změnách polohy hlavy, ať už je to při přetáčení v posteli nebo při záklonu hlavy, a vlastně u těchto pacientů ta rehabilitace spočívá v provedení takových cílených manévrů, kterými je možné závrať úplně odstranit. Tak to je jedna taková skupina pacientů. Ta polohová závrať je velmi častá, my v těch rehabilitačních praxích tuto problematiku řešíme velmi často a to, co je na tom to atraktivní, je, že těmto pacientům jsme schopni velmi efektivně pomoci, a zajímavé na této polohové závrati je, že u některých pacientů jsme schopni ten problém vyřešit třeba i během jedné návštěvy. Samozřejmě jsou i pacienti, kteří trpí jinými typy závratí, způsobenými například nějakým onemocněním vnitřního ucha, a tam potom ta rehabilitace vypadá trošičku jinak. Takové onemocnění vnitřního ucha tomu pacientovi nezpůsobuje pouze závrať, ale způsobuje mu i poruchu rovnováhy, která s tím jde ruku v ruce, to znamená pacientovi se třeba netočí jenom hlava, ale má například obtíže při tom, když má někam jít za šera nebo když má stát se zavřenýma očima, a samozřejmě ta rehabilitace je zaměřená nejenom na to, abychom u toho pacienta redukovali samotnou závrať, ale cílem té rehabilitace je i to, abychom ho naučili lépe kontrolovat svoji rovnováhu a v podstatě obecně tím naším cílem by mělo být to, abychom u pacienta zajistili co nejlepší a nejrychlejší návrat k těm běžným činnostem, na které byl zvyklý před tím, než ho závratě potkaly.

6:11 Znamená to tedy, že naučíte pacienta nějaké cviky, které potom může cvičit i doma?

Určitě. Rehabilitace je aktivní proces, který vyžaduje jednoznačně spolupráci pacienta, to znamená, pacienti většinou docházejí na nějaký cyklus rehabilitací, který zpravidla může trvat několik týdnů, většinou lékaři předepisují kúru šesti až osmi rehabilitací, které jsou pod supervizí fyzioterapeuta, a cílem těchto setkání by mělo být to, že pacientovi ukážeme cestu a pacient by si měl vyzkoušet jednotlivé cviky. Fyzioterapeut s tím člověkem musí probrat i ten princip a musí vysvětlit princip toho cvičení. Ono dost často se v klinické praxi setkáváme s tím, že pacienti si například najdou někde na internetu nebo v literatuře informace o tom, jak by měl cvičit takový pacient se závratí, ale většina takových přístupů nakonec skončí špatně nebo bude neúspěšná z toho důvodu, že tam chybí právě taková ta cílená supervize fyzioterapeuta, který pacientovi vysvětlí, co je vlastně cílem toho cvičení a zkontroluje ho i při provádění cvičení, ale tak jak jste správně řekla už tady na začátku nebo vlastně v této otázce, velice důležitá je aktivní spolupráce pacienta a v podstatě u takových těch běžných onemocnění vnitřního ucha je nezbytně nutné, aby pacienti trávili každý den cvičením několik minut, myslím tím patnáct dvacet minut. Bez toho se většinou neobjedeme a rehabilitace v tom smyslu, že by člověk čtyřikrát navštívil fyzioterapeuta a ten ho zbavil úplně těch obtíží, tak takhle fungovat nebude. Tam bude pouze výjimka u těch polohových závratí, kde je to úplně jiná kapitola a tam i při tom jednom zásahu se někdy může stát, že toho pacienta zcela zbavíme obtíží.

8:14 A znamená to, že i ty jednotlivé návštěvy u fyzioterapeuta jsou otázkou pár minut cvičení nebo jak dlouho trvá jedna návštěva a v jakých je frekvencích? Jak často tam ten člověk dochází, denně, nebo je tam nějaký odstup? A jestli jsou vůbec tyto odstupy a ta frekvence nějak důležité a hrozí tam při nedodržení třeba nějaké zpomalení procesu, nebo naopak se to nesmí příliš uspěchat? Jak je to s tou frekvencí? 

S tou frekvencí je to individuální. Samozřejmě my se setkáváme třeba s pacienty, kteří mají opravdu akutní závrať, která vyžaduje například i hospitalizaci, a my v nemocnici docházíme za tím pacientem každý den a cvičíme s ním zpravidla čtvrt hodiny, půl hodiny denně. Samozřejmě v případě, že se jedná o ambulantní rehabilitaci, to znamená, že ten pacient dochází do nějaké rehabilitační praxe nebo do nemocnice, tak většinou ta rehabilitace neprobíhá tak, že by pacient chodil každý den na cvičení, tam zpravidla stačí, když ta frekvence je ze začátku jednou za týden, potom je možné ty intervaly i natáhnout, ale samozřejmě, jak jsem říkal, je nutné tomu pacientovi vysvětlit, že ta samotná rehabilitace s fyzioterapeutem, a tam taková ta průměrná doba, kterou stráví fyzioterapeut s tím pacientem může být od půl hodiny do jedné hodiny tak, aby mu všechno vysvětlil, tak to je jenom část té rehabilitace. Ten pacient musí aktivně začít cvičit a v podstatě u všech těch pacientů, které trápí, ať už je to akutní problém nebo chronický problém, tak je vyžadováno to, aby ta spolupráce byla velice aktivní a aby ten pacient to cvičení prováděl každý den, a tím časem, který tomu musí věnovat je, jak jsem říkal, patnáct až dvacet minut denně.

10:11 Vy jste tady zmínil, že si spousta pacientů vyhledává potom informace na internetu. Může nějakým aplikováním špatných informací si ten pacient ublížit?

Já myslím, že obecně si úplně ublížit ten pacient nemůže, ale může se mu určitě stát to, že začne provádět nějaké cvičení, které mu nepomůže, a tím se potom výrazně prodlouží doba léčby. Obecně na internetu se dneska dá vyhledat velké množství informací, ale problém je s tím, že ty informace nejsou dostatečně relevantní a ve chvíli, kdy by skutečně ta rehabilitace probíhala jenom na základě nějakých doporučení, ať už je to z nějakých blogů nebo z i odborných článků na internetu, tak naprostá většina pacientů není úplně schopna si z toho vybrat ty správné informace a aspoň moje zkušenost je taková, že když jsem viděl pacienty, kteří třeba začali trénovat podle nějakého programu, tak často to cvičení třeba prováděli dobře, ale nechápali úplně ten princip, tu důležitost. A ta důležitost třeba může být i v tom, jak rychle ten konkrétní cvik provádět, a u některých cvičení právě zaměřených například na zlepšení stability obrazu, což je jeden z problémů, kterým trpí právě pacienti, kteří mají onemocnění vnitřního ucha, to znamená, oni když se rychle otočí v prostoru nebo zahýbou hlavou, tak dochází k takovému nepříjemnému pocitu rozhoupání toho obrazu, a na toto existuje specifické cvičení, ale úplně nejzákladnějším principem, který musí být dodržen u toho cvičení, je určitá rychlost. A toto většinou ti pacienti si nedohledají a potom provádějí cvičení týdny měsíce a přijdou za mnou, ukazují mi to cvičení a říkají, tak pane doktore, já už toto cvičím měsíc a vůbec mi to nefunguje a základním problémem je, že ten pacient to cvičí dostatečně dlouho, ale špatnou rychlostí. To znamená, že provádí ten pohyb tak pomalu, že to nepovzbuzuje a nezlepšuje funkci toho systému, který chceme rehabilitací ovlivnit.

12:32 Dá se říci, že i když si najdu relevantní a správné informace, tak se v podstatě ta osobní péče toho fyzioterapeuta nedá úplně nahradit, protože to zkrátka do těch slov na internetu nejste schopni nebo není nikdo schopen úplně včlenit?

Já si osobně myslím, že ta návštěva toho fyzioterapeuta je nezbytně nutná, a vlastně ukazuje to i zkušenost s pacienty, že účinnost té rehabilitace, která je pod supervizí, to znamená, pod ohledem fyzioterapeuta, tak je výrazně vyšší, než když si ten pacient provádí to cvičení podle nějakých vyhledaných informací, ať už z jakéhokoli zdroje.  

13:13 Když tedy vezmeme pacienta, který spolupracuje a podílí se aktivně. Pomůže vždy ta rehabilitace a vede k úplnému odstranění těch obtíží, které ten pacient má, se kterými přichází?

Rehabilitace obecně většinou u těch pacientů vede ke zlepšení a ke zlepšení jak nějakého subjektivního pocitu, to znamená redukci třeba těch závrativých obtíží, my pomocí té rehabilitace samozřejmě jsme schopni ovlivnit i nějaké parametry, které jsme schopni měřit, to znamená schopnost udržování právě rovnováhy, schopnost stabilizace toho vizuálního obrázku při hýbání hlavou a tak dále. Samozřejmě není to tak, že by rehabilitace každému pacientovi se závratí pomohla stejně. To, co je tam naprosto zásadní, je příčina těch obtíží, to znamená, existují skutečně stavy, kdy pacient se na nás obrátí s prosbou o rehabilitaci, a my jsme schopni, a teď nepřeháním, v rámci několika minut u toho pacienta zcela vyřešit ten problém a toho pacienta už potom nemusíme vidět vůbec nebo roky se s ním nepotkáme a odchází naprosto spokojený. Samozřejmě ve chvíli, kdy ten pacient má ty obtíže delší dobu, tak se nedá ani předpokládat, že by účinnost té rehabilitace byla taková, že on navštíví třikrát fyzioterapeuta, týden si doma bude cvičit a ty obtíže vymizí. To určitě ne. To znamená ta rehabilitace pacienta, který je v nějakém subakutním stádiu nebo v té chronické fázi onemocnění, tak většinou trvá týdny, spíše měsíce, až s nějakým delším odstupem je potom možné hodnotit ten její efekt.

15:20 A je ten efekt tedy potom trvalý, nebo se musí pacient znovu po nějaké době k té rehabilitaci vracet?

To je dobrá otázka, na kterou je složité odpovídat. Každopádně u některých pacientů, a zase hraje tam roli hlavně povaha toho základního onemocnění, jestliže se jedná o onemocnění, které způsobilo nějakou poruchu toho rovnovážného systému, která je stabilní, tak na tomto terénu my jsme schopni toho pacienta jakoby adaptovat, přizpůsobit ty mechanismy, které zajišťují řízení té rovnováhy té nově vzniklé situaci způsobené tím onemocněním, a u takového pacienta po absolvování toho rehabilitačního programu většinou další intervence nutná není. Nicméně u těchto pacientů někdy může dojít třeba ke zhoršení toho stavu, typicky to můžeme vidět například u starších lidí, kteří třeba prodělají nějaké úplně jiné dlouhodobější onemocnění. Představte si takového pacienta, kterému hůř funguje vnitřní ucho, je mu 60 let a teď takový pacient prodělá běžnou virózu. 14 dní je upoután na lůžko, moc se nehýbe, tak často ta samotná viróza může vést k tomu prohloubení těch příznaků, které původně způsobilo třeba onemocnění vnitřního ucha, a tento pacient rozhodně rehabilitaci znovu potřebovat bude. Samostatnou kapitolou jsou potom poruchy rovnováhy, které jsou způsobeny nějakým onemocněním, které má progredující charakter. Určitě taková onemocnění existují, to znamená ta povaha toho onemocnění je taková, že se postupně v čase zhoršuje, a u těchto pacientů určitě nemůžeme předpokládat, že jsme je schopni pomocí rehabilitace zlepšit. Jsme někdy rádi pouze za to, že jsme u těchto pacientů schopni ten proces zpomalit pomocí rehabilitace.

17:20 Je nějaký sport, který svými prvky může pomáhat v rehabilitaci pacientů se závratěmi?

Určitě. Sport je vynikající způsob rehabilitace, nicméně na to, abychom rehabilitovali člověka se závratí, tak většinou potřebujeme nějaký sport, kde se hodně pohybujeme, kde dochází k velkým pohybům hlavou a optimální je třeba, když tam ještě někde létá balón, takže já si myslím, že velmi dobrým sportem pro pacienta trpícího závratí může být například stolní tenis, může to být badminton. Ale samozřejmě velký problém obecně pacienta se závratí není jen ta závrať, ale někdy i porucha rovnováhy a je někdy složité najít takový ten rozumný kompromis, kdy třeba můžeme provádět určitý sport, ale nehrozí tam ještě riziko pádu, takže obecně určitě sporty jsou vhodné, záleží samozřejmě i na věkové skupině toho pacienta. Obecně se ukazuje, že takovým velmi dobrým přístupem v rehabilitaci u závrativých pacientů mohou být i určitá cvičení, nemyslím tím teď tedy konkrétně, není to už sport, ale bavíme se tady o některých přístupech, jako je třeba cvičení  tchaj-ťi nebo čchi-kung, a tam si myslím, že toto cvičení je vhodné i pro pacienty v té starší generaci, nehrozí tam to, že by se ten pacient při tom zranil nebo by například mohl upadnout, a tak dále.

18:58 Je nějaký sport, který byste rozhodně nedoporučoval pacientovi se závratí, kromě toho, že se může zranit při poruše rovnováhy, ale obecně z hlediska toho typu pohybu, který ten sport vyžaduje?

Takový sport si myslím, že úplně neexistuje. Já si myslím, že u pacienta se závratí je strašně důležité zhodnotit případné riziko toho sportu. Pacient se závratí by se určitě neměl vydávat na nějaké vysokohorské túry, neměl by horolezovat ve volném terénu, nemyslím si ani, že by bylo vhodné pro pacienta se závratí, aby se potápěl, ale obecně sport, který by byl vyloženě nevhodný, si úplně představit nedovedu.

19:40 Pane docente, a setkal jste se ve svojí praxi s nějakým kuriózním případem, třeba možná i úsměvným, s dobrým koncem, o který byste se tady s námi mohl podělit?

Setkal jsem se s mnoha kuriózními a zajímavými případy, já bych tady možná zmínil dva. Jedním případem byla pacientka, která dlouhodobě léta trpěla se závratí. Ty závratě u té pacientky byly od začátku vázané právě na změnu polohy hlavy. Zajímavé bylo, že ta pacientka vlastně vyhledala lékařskou pomoc a byla vyšetřena na řadě pracovišť, a když se k nám dostala do motolské nemocnice, tak opravdu přišla se štosem zdravotnické dokumentace, který byl silný téměř jeden centimetr. A ta pacientka si vlastně od začátku stěžovala na problém, který my skutečně v té klinické praxi vídáme velmi často. Ona když předklonila hlavu, zaklonila hlavu, chtěla třeba pověsit závěsy, tak se u ní dostavila taková krátká, velmi silná intenzivní závrať a vzhledem k tomu, že jí nikdo nevysvětlil, že se jedná o velmi častý problém, který se jmenuje benigní paroxysmální polohové vertigo, tak tato pacientka fungovala tak, že téměř dva roky nechodila do práce, seděla doma a bála se provádět jakoukoli pohybovou aktivitu. My, když jsme tuto pacientku viděli u nás v nemocnici, vyšetřili jsme ji, tak stačilo provést právě jenom takovou cílenou rehabilitaci, která byla zaměřená na provedení takových specifických manévrů, a tu této pacientky jsme byli schopni ten problém vyřešit během dvou dnů hospitalizace. Ta hospitalizace byla tomto případě nutná jenom z toho důvodu, že ta pacientka byla z druhého konce republiky, tak u takového pacienta, který by byl z okolí naší nemocnice, bychom byli schopni ten problém řešit i ambulantně.

21:52 Jaká byla její reakce, když jste jí takhle pomohli s obtížemi za takovou krátkou dobu po tom, co se ona dva roky s tím problémem trápila?

Tak ona byla určitě nadšená po té léčbě, ale samozřejmě úplně ze začátku, když jsme jí začali provádět ty cílené manévry, které částečně i provokují tu závrať, tak se jí to úplně moc nelíbilo. Takže jsme jí museli nejprve vysvětlit, že cílem té terapie je v této fázi vyvolat tu závrať a samozřejmě potom, když jsme se loučili po těch dvou dnech strávených v té motolské nemocnici tak byla naprosto nadšená, bez obtíží.

22:40 A ještě mě napadá, pane docente,  já se určitě na ten druhý kuriózní případ se moc těším, ale v souvislosti s touto pacientkou, kde došlo k tomu, že se do té péče fyzioterapeuta nedostala dřív? Proč tam byla taková prodleva? Kde nastala ta, nebudu říkat chyba, ale možná nějaké nedorozumění, kde se to minulo, že ta pacientka tu léčbu, která jí okamžitě mohla ulevit, že se k ní nedostala dřív? Nějaké spíš třeba doporučení pro pacienty, na co si dát pozor a co je tím varovným příznakem, aby se nemuseli dva roky trápit s něčím, co se dá poměrně rychle vyřešit?

Tak já myslím, že ten problém nastal v té první fázi, kdy nebyla úplně správně určena diagnóza. Tuto pacientku, když viděl lékař, tak nestanovil jako příčinu těch závratí poruchu v oblasti rovnovážného systému vnitřního ucha, ale tím, že mu ta pacientka neustále sugestivně líčila, že problém je spojen s nějakým pohybem v oblasti krční páteře, tak bylo stanoveno onemocnění páteře, takže tohle byl ten základní problém u této konkrétní pacientky.

23:40 Což nás zase jenom vede k tomu, o čem jsme se zde bavili s panem docentem Jeřábkem, že je strašně důležitá potom komunikace mezi těmi jednotlivými odbornostmi, které se závratěmi mohou zabývat, protože od toho praktického lékaře přes neurologa, ORL lékaře a podobně, kdyby tam možná k té komunikaci došlo v lepším propojení, tak že možná ta pacientka se mohla do té vaší péče dostat mnohem dřív.

Určitě. Tak já si nemyslím, že tento problém může vyřešit jenom fyzioterapeut. Tu polohově vázanou závrať může řešit i lékař nebo velmi často ji řeší lékař. Já si myslím, že to není jenom o té komunikaci mezioborové, ale to, co je tam strašně důležité, je i edukace těch odborníků, kteří se starají o ty pacienty. Takovým problémem je, že například fyzioterapeuti běžně v rámci toho svého studia tuto problematiku nestudují úplně na všech školách, to znamená, že i v terénu se můžeme jednoduše dostat do situace, kdy jsme například odesláni k nějaké rehabilitační intervenci, ale ten fyzioterapeut si s tím neví moc rady. Z tohoto důvodu my i třeba u nás v nemocnici, nebo obecně na univerzitě, pořádáme mnoho takových edukačních akcí, které jsou určeny nejenom pro lékaře, ale právě i pro fyzioterapeuty a snažíme se obecně zvýšit povědomost o této problematice.

25:06  A jaký je ten druhý případ?

No ten druhý případ, tak ten byl opravdu kuriózní a kuriózní pro mě byl tím, že tím pacientem bylo mé vlastní dítě. Já se úplně často s dětskými pacienty, kteří trpí závratí, nesetkávám, ale rok zpátky se mi stalo to, že naše dítě nás neustále přemlouvalo na to, že ke krčské nemocnici přijela pouť a že by se tam šlo rádo podívat a vyzkoušelo si některé z těch atrakcí. Já o tom svém synovi vím, že on má velmi rád pouťové atrakce a jakákoli taková ta stimulace rovnovážného systému vnitřního ucha mu většinou dělala dobře a toto miloval. Nicméně, když navštívil tuto vzpomínanou akci, došlo k tomu, že na nějaké té atrakci se mu najednou udělalo neuvěřitelně špatně, až s takovým tím pocitem na zvracení, který provázela i velice velice silná závrať. Jeho brácha v tu chvíli musel poprosit obsluhu toho kolotoče, aby to rychle vypnuli A to, co bylo zajímavé, u něj prakticky došlo k tomu, že on si mechanicky podráždil labyrint vnitřního ucha a přetrvávala potom u něj taková výrazná obava z jakékoli další stimulace toho labyrintu. Ale nemyslím tím, že by se znova bál jít na kolotoč, ale například absolutně netoleroval jízdu v automobilu a tohle u něj trvalo docela dlouho a vlastně ta rehabilitace v tomto případě, jestliže můžeme vůbec mluvit o rehabilitaci, tak spočívala hlavně v tom, že jsem mu musel nějakým způsobem ten problém vysvětlit a potom jsme postupně museli ten rovnovážný systém zatěžovat, ať už to bylo ze začátku nějaké houpání na hřišti na houpačce nebo potom postupné přivykání si zase těm kolotočům, ale dopadlo to dobře, labyrint se mu uzdravil a dneska už by zase rád kolotoč navštívil.

27:17 Takže to už bylo trošku v souvislosti s psychologickou pomocí i vaše fyzioterapeutická práce na synovi, musela tam být výpomoc v tom to zvládnout po té psychické stránce.

Ta psychická stránka je velice důležitá u těch pacientů. Já si myslím, že i takovou částečnou psychickou intervenci poskytuje tomu pacientovi právě fyzioterapeut. Ono vždycky onemocnění vnitřního ucha s sebou nese i nějaký takový ten psychologický rozměr. Závrať je pro ty pacienty velmi často subjektivně velmi nepříjemná. To, co ten člověk řeší, jsou i určité obavy z toho onemocnění, i ten hovor s tím pacientem a to, že tomu pacientovi vysvětlíme, že tyto příznaky k tomu onemocnění patří a že velmi často je dobré se těm příznakům, třeba v i rámci té cílené rehabilitace, vystavovat, tak je jednou z důležitých součástí té intervence, kterou provádí právě fyzioterapeut.

28:20 Pane docente, měl byste na závěr nějaký vzkaz, nějaké doporučení , radu nebo přání pacientům trpícím závratěmi?

Tak já si myslím, že takovým poselstvím pro pacienta se závratí by mělo být to, že člověk se závratí by se rozhodně neměl bát vyhledat nějakou odbornou pomoc. Ať už je to pomoc lékaře nebo pomoc fyzioterapeuta například. Je důležité si říct, že závrať je subjektivně velmi nepříjemná a ti pacienti většinou v případě, že jsou správně a dobře zaléčeni, tak se dočkají toho, že ty obtíže se dají nějakým způsobem řešit. A i v případě, že ten pacient má přetrvávající problém, tak se určitě dá najít cesta, jak se dá i se závratí existovat, jak se i se závratí dá fungovat. Například ta rehabilitace může tomu člověku ukázat i použití nějakých jiných pohybových strategií, které umožní tomu pacientovi, přestože tam nějaká porucha je, aby byl schopen normálně fungovat v takových těch běžných každodenních aktivitách. 

29:34 Pane docente, já vám děkuji za povzbudivý závěr našeho povídání.

29:39 Děkuji, na shledanou.